5/10/2025
Po včerejšku přišlo menší znovuzrození. Včera jsem byla bez nálady jako už dlouho ne. Proplouvala jsem dnem jako robot, bez emocí, bez vášně, klasické rutinní úkoly v rámci rodiny jako vždy. Přepadl mě pocit totálního neštěstí. S mužem se ve vztahu tak nějak kymácíme, nevíme zda to má smysl nebo nemá, moje ručička na váze se ale pořád ještě naklání na tu správnou stranu, pochybnosti ale mám. Zastavili jsme se na místě, kde se oba točíme jako křečci ve stále stejném kolečku. V bodě, ze kterého tak nějak není cesta, sami nevíme proč tomu tak je. Já mám nějakou vizi, ta věřím povede k většímu klidu, v kombinaci s vizí mého muže. A takhle nějak jsem přemítala právě včera večer. Co s tím vším. Pak jsem si vzpomněla jako vždy - na Boha. K němu se můžu obrátit ve chvílích samoty, frustrace, smutku, zklamání. A nebude nikdy z takových chvil překvapen. Vždyť o nich už dávno věděl. Takže jsem se k němu obrátila, prosíc jej o útěchu, o vyvedení mě z bludiště, aby mě vrátil zpět na cest...