5/10/2025

Po včerejšku přišlo menší znovuzrození. Včera jsem byla bez nálady jako už dlouho ne. Proplouvala jsem dnem jako robot, bez emocí, bez vášně, klasické rutinní úkoly v rámci rodiny jako vždy. Přepadl mě pocit totálního neštěstí. S mužem se ve vztahu tak nějak kymácíme, nevíme zda to má smysl nebo nemá, moje ručička na váze se ale pořád ještě naklání na tu správnou stranu, pochybnosti ale mám. 

Zastavili jsme se na místě, kde se oba točíme jako křečci ve stále stejném kolečku. V bodě, ze kterého tak nějak není cesta, sami nevíme proč tomu tak je. Já mám nějakou vizi, ta věřím povede k většímu klidu, v kombinaci s vizí mého muže. 

A takhle nějak jsem přemítala právě včera večer. Co s tím vším. Pak jsem si vzpomněla jako vždy - na Boha. K němu se můžu obrátit ve chvílích samoty, frustrace, smutku, zklamání. A nebude nikdy z takových chvil překvapen. Vždyť o nich už dávno věděl. Takže jsem se k němu obrátila, prosíc jej o útěchu, o vyvedení mě z bludiště, aby mě vrátil zpět na cestu, ze které jsem nějakým nedopatřením uhnula a nemohla jsem najít, kudy se dostat zpět. 

Ten večer jsme měli s mužem syna u babičky, takže jsme i měli večer sami pro sebe. Ale jen jsme mlčky seděli, já na každou poznámku reagovala uštěpačně, až nakonec muž opustil obývák a šel si lehnout. A to byl impulz, který jsem potřebovala. A tak jsem se konečně zhroutila a brečela. Odhazovala jsem papírové kapesníky jeden za druhým. Brečela jsem a prosila jsem Boha, ať mi pomůže. Ať mi dá sílu. Naději.

Druhý den ráno jsem se rozhodla se zaměřit na klidné ráno pro sebe. Tak jsem vstala v pět hodin, můj muž byl už na své obvyklé ranní běžecké trase, a já se pustila do rána. Pustila jsem do ložnice čerstvý, studený vzduch, ustlala jsem postel. V kuchyni jsem pak vypila sklenici vody, hrnek oblíbeného ajurvédského čaje. Pak dám do pračky jednu várku prádla, pračku zapnu, a začínám s cvičením. Břicho a jóga na uvolnění ramen, cca 15 minut. Pak se věnuju vizualizaci, modlitbám, krátkému studiu Bible. Venku je ještě tma, a já se pouštím do snídaně a úklidu kuchyně. A přípravě oběda. 

V sedm hodin mám hotovo víc než v běžný den kdy vstávám v sedm a jsem spokojená. A pak přišel první důkaz vyslyšení od Boha. Můj muž přišel z běhání, a nabídl mi, ať si spolu dáme teplou vanu. Večer předtím jsem Boha prosila, ať mi mého muže vrátí zpět ke mně, ať spolu strávíme hezký společný čas, zpomalíme a navnímáme se. A ono se stalo. 

Následně pak od babičky přišel náš syn, spokojený, vyspinkaný, najezený, začal si hrát a já pocítila opět ten známý pocit klidného domova, který tak ráda tvořím. 

Vůbec průběh dne byl nakonec moc pěkný. Já se opět vrátila "sama k sobě", už jsem se zase cítila ve své kůži a měla tolik energie, že jsem si myslela, že to snad při budíčku v pět ráno není možné. Uvařila jsem nám skvělý oběd, upekla chutný muffiny, připravila jablečnou šťávu z našich jablek, přichystala mě i syna do práce a do školy a do postele jsem ulehala příjemně unavená, ne polomrtvá jako jindy, a to jindy vstávám v sedm. 

Být hospodyňkou mě neuvěřitelně nabíjí, ráda provoním domov něčím sladkým, zapálím svíčku, uklidím voňavé prádlo, převleču peřiny nebo umyju kuchyň. 

Takže překvapivá první nutná změna - vstávat před rozedněním, recept na energii a dobrou náladu. :)